S námahou...

pro Triumvirát - květen 2020




S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml, že stojí pod kopcem.

Vzhlédl. Ve své majestátnosti se před ním tyčil kopec Tseblazim s prastarou svatyní na vrcholu.

Ohlédl se. Pláně, které s nasazením života přešel, hořely plameny bojové magie. Křik hladových ogrů se zarýval do uší. Nebylo cesty zpět. S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml, že stojí pod kopcem.

Berbol z hlavního oltáře byl jedinou cestou k bezpečí. Prosil bohy, aby mu k němu ukázali cestu. Sliboval oběti i pokání.

S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml, že stojí pod kopcem.

Nahoru vedla jen úzká strmá stezka lemovaná neprostupným porostem, ze které, jak si bolestivě ověřil, nebylo možno sestoupit.

Proklel bohy. Hrozivě se rouhal, mával mečem k nebesům a velkohubě vyhrožoval. Zbývalo však jen jediné.

S námahou vystoupal na kopec, kde si se zděšením všiml, že stojí pod kopcem.

V té chvíli to už nevydržel a třískl ovladačem o podlahu.

“Kterej *píp* tuhle *píp* hru programoval? Vždyť ta *píp* nejde *píp* dohrát!”