28.1.1910
Milý synovče,
od smrti tvého otce při oné politováníhodné nehodě s vysokou pecí se cítím povinen býti Tvým rádcem a životním průvodcem. Vím, že svého drahého bratra nedokážu zcela nahradit, ale věz, že se vynasnažím býti Ti v životě stejně pevným bodem, jako byl on.
Různé povinnosti mi sice zabraňují v návratu do rodného hnízda, ale Tvá babička mě v pravidelných dopisech informuje o všem, co se u vás za mé nepřítomnosti děje.
Oznámení, žes pod ochrannými křídly své matky dospěl, mě potěšilo. V souvislosti s tím Tě, sice nerad, ale přece musím pokárat. Mladík v Tvých letech, měl by už míti vybranou životní družku a chystat se na snůšku a vyvedení mladých. Uvědom si, že právě na Tobě leží odpovědnost za zachování našeho prastarého a úctyhodného rodu. Teď sice žijeme v skrytu a našich soukmenovců ubývá, ale je třeba připravit se na chvíli, kdy znovu ovládneme oblohu tohoto světa.
Zamysli se nad svým životem. Budeš-li potřebovat radu, jsem tu pro Tebe.
Tvůj milující strýc
