Drabble pro Julii.
Probudila jsem se vyděšená a zmatená. Dezorientovaná. A pak jsem automaticky zamířila sem.
Probudila jsem se vyděšená a zmatená. Dezorientovaná. A pak jsem automaticky zamířila sem.
Na té houpačce jsme se poprvé políbili a já tam pak zapomněla růži, kterou mi přinesl.
Seděli jsme na ní, když mě požádal o ruku, i když jsem mu říkala, že čekám dítě.
Je to naše houpačka.
A my dva spolu strávili tolik let, že jeden o druhém víme všechno.
Nevyhnutelně očekávám, že sem přijde i teď. Po pohřbu.
Nezklamal.
Hlavu má skloněnou a ramena skleslá. Pláče.
Poprvé od zmrtvýchvstání se ve mně probudí nevyhnutelný instinkt.
“Mozky!” mumlám tiše a vyrážím.
Ten jeho mi bude určitě chutnat.
Jééé, to je romantický! A velice tématický.
OdpovědětVymazatDěkuji
No to víš, napadlo mě to hlavně proto, žes ten obrázek vyfotila při běhání ;o)
VymazatTo je tak krásné a dojemné. A nesmírně oceňuji aktuální téma. Tohle drabble má dokonalé načasování :-)
OdpovědětVymazatAsi půjdu na party v převleku za nevinnou zombie oběť ;o)
VymazatTo je tak příšerně... hladové! :-)
OdpovědětVymazatTo víš, láska prochází žaludkem ;o)
Vymazat