Pohádka

pro Triumvirát - prosinec 2019




Žil byl jeden Princ. Byl to samotář, jen zřídka vycházel ven a jeho bledá pleť téměř nepoznala slunce. Nechybělo mu. Na svět z výše svého postavení shlížel nezúčastněně až do chvíle, kdy poprvé zahlédl Princeznu.

Nejdřív se ovšem objevila Přeukrutná bestie. Byla temná a neoblomná. Na každého prskala a zlostně syčela. Ale Princ se jí nebál, byl ledově klidný. Bestie byla daleko od něj a její krutý žár k němu nedosáhl. Čas jeho zkoušky se však blížil.

Když Přeukrutná bestie uchvátila Princeznu do žhavého obětí, sledoval Princ její lepou postavu, dech se mu až tajil nad zlatavým odstínem její pokožky a věděl, že nastal okamžik, kdy musí vyrazit a čelit strázním světa. Naostřil čepel, vyrovnal hroty svých zbraní a chrabře sestoupil ze svého kabinetu.

Princova odvaha nezůstala bez odměny. Boj byl krátký. Sotva Přeukrutná bestie zahlédla lesklé hroty Princových zbraní, zalekla se. Její oheň uhasl, zlostné syčení utichlo a Princeznu, která spěchala do obětí svého zachránce, nedokázala žádnou silou udržet.

A tak všechno dobře dopadlo.

Přeukrutná bestie Pánvička se z ohnivých plání Sporáku stáhla do vyhnanství podmáčeného Dřezu a Princezna Palačinka s Princem Podtáckem bezpečně doputovali až na Stůl, kde malá holčička Palačinku z Podtácku snědla. S marmeládou a jogurtem.